Komunikační postupka

Věci se řeší snadněji, když je jasný postup řešení. Ten může být popsán v tzv. komunikační postupce, která by měla být součástí školního řádu nebo by měla být zveřejněna na webu školy a vysvětlena všem školním aktérům.

Aby se věci řešily efektivně, je zaveden princip subsidiarity (problém se řeší co nejblíže místu, kde vzniká).

Školy však často zatěžuje komunikace, která přeskakuje stupně řešení. Jakmile se problém dostane mimo školu, jeho řešení obvykle stojí více energie, než kdyby se na škole vyřešil.

Postupka pro řešení problémů žáků & rodičů je (podle definovaných kompetencí) následující:

Učitel / jiný pracovník školy - Třídní učitel - Ředitel - Školská rada - Česká školní inspekce - Veřejný ochránce - Soud.

Oslovování zřizovatele je forma tlaku, která může přinést efekt, ale poukazuje na nedůvěru vůči institucím školy či státu.

Zapojení redakcí regionálních nebo celostátních médií či zveřejňování informací na sociálních sítích rovněž vytváří tlak, který může někdy věc posunout, snadno ale také výrazně zhoršit klima ve škole a věc samotnou tím zkomplikovat.

Pro školskou radu je důležité, aby byla součástí komunikační postupky a aby dokázala pomoci řešit problémy ještě předtím, než opustí území školy.